Náš drahý Kolega Pavel Přikryl, jediný muž v týmu se přičinil a v rámci naší edukativní kolonky, spunktoval rozhovor se Soňou Jonášovou.
Pro ty, kteří tuto zajímavou bytost neznají, přikládám i krátké bio.
Hezké Počtení
ZAKLADATELKA A ŘEDITELKA INSTITUTU CIRKULÁRNÍ EKONOMIKY
Soňa absolvovala zemědělské inženýrství na Mendelově univerzitě. Sama zastává heslo, že „sami musíme započít změnu, kterou chceme vidět kolem sebe“. Zajímá se o udržitelný rozvoj, produkci potravin, zemědělství, „cradle to cradle“ systémy, cirkulární ekonomiku, networking v podobě možnosti stáží pro studenty vysokých škol. V INCIEN je zodpovědná za rozvojové aktivity, PR, vzdělávací aktivity a spolupráci s klíčovými zainteresovanými stranami.
Soňa Jonášová: „Pravda se musí říkat i ve chvíli, kdy není pohodlná.“
O udržitelnosti, uvědomělosti i o jachtingu jsme si popovídali se Soňou Jonášovou, průkopnicí cirkulární ekonomiky v České republice a zakladatelkou Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN).
Soňo, již roky se věnujete propagaci cirkulární ekonomiky, jak byste vysvětlila její koncept někomu, kdo o ní nikdy neslyšel?
Společnost dnes recykluje jen 8 % všech materiálů, které může. Tak prakticky funguje na principu vytěžit – vyrobit – využít a vyhodit. Tento rychlý systém spotřeby má za následek obrovské problémy s odpady, které konkrétně v České republice končí z většiny na skládkách, kterých zde máme asi 170. Cirkulární ekonomika oproti tomu přichází se systémem, ve kterém od začátku navrhuje věci tak, aby byly opravitelné, recyklovatelné, vícekrát použitelné anebo aby bylo možné je jen pronajímat a nevlastnit. Od ekodesignu po konec životního cyklu s materiály nakládá jako s omezenými zdroji a na odpad pohlíží jako na alternativní zdroj energie.
Jakou roli sehrává při rozvoji cirkulární ekonomiky INCIEN a co plánujete do budoucnosti?
INCIEN funguje v České republice od roku 2015. Od osvěty tématu, která byla v minulých letech důležitá, aby se o tématu začalo více mluvit, po motivaci odhodlaných lídrů, ať už se jedná o starosty nebo majitele firem pomáháme mapovat aktuální stav dané organizace nebo obce a navrhujeme konkrétní řešení, kampaně, postup výzkumu či konkrétní realizace. Fungujeme jako vzdělávací a expertní konzultační skupina.
Pro mě osobně je teď nejaktuálnější projekt, kdy jsme v Brně testovali pohon autobusů na bioplyn vyrobený z čistírenských kalů. Tedy z toho, co končí v kanalizaci. A projektem jsme rozpoutali diskuzi na využívání těchto „netradičních“ materiálů v energetice a snažíme se dokázat, že využít se dá skutečně všechno. S nadsázkou tak teď říkáme, že jsme odpověděli na mnohaletou otázku známou z filmu Pelíšky, jestli ho*no hoří! Pyšná jsem ale na všechny projekty, které se následně šířily. Od efektivizace třídění v Prostřední Bečvě, ze které jsme udělali celý program Obce na cestě k méně odpadu, ale i na znovuotevření otázky Zálohování, které ještě zdaleka v Česku nekončí. Naopak. Současný odpadářský rybníček si žádá trošku zčeřit vody. Jsem přesvědčená, že pravda se musí říkat i ve chvíli, kdy není pohodlná. A já se nesmířím s tím, že tabulkově vykazujeme za recyklaci i to, co jen hodíme do popelnice, z níž půlku odvezeme na skládku. Nesmířím se ani s tím, že za recyklaci docházejících stavebních materiálů považujeme obsypávání skládek či jejich rekultivaci. Papír snese všechno. Já ne.
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Jaké malé kroky může udělat každý z nás, aby pomohl k proměně naší společnosti z konzumní na uvědoměle konzumní, t.j. cirkulární?
Vlastně jste to už řekli v samotné otázce – uvědomit si svoji spotřebu. Když si jen tak lehce promyslíme, co vlastně spotřebováváme, tak se stačí zamyslet nad tím, co je v silách každého jednoho z nás a co můžeme omezit už třeba zítra. Začít se dá u nenakupování toho, co nepotřebujeme (elektronika a textil, který láká v reklamě, ale není nezbytný k přežití ani k dlouhodobé radosti). A když už něco potřebujeme, tak nakupovat to, o čem víme, kde se vyrobilo. Když hledáme „zelené“ alternativy, tak je pro nás na pultech obchodů spoustu neznámých. Lokální potraviny a výrobky, které neputují přes půl světa jsou dobrý start. Můžeme se také zamyslet se nad tím, jakou energii spotřebováváme a zvážit přechod na tu zelenou. No a při vynášení košů se zamyslet nad tím, co jsme mohli udělat pro to, aby toho odpadu nebylo tolik. Třeba jsme mohli něco zkusit opravit. Všem ale říkám, ať začnou na takových tématech a v takové míře, která je jim komfortní. Přehánět se nemůže nic, ani uvědomělost. Na tu musíme krůček po krůčku.
Co jsou pro Vás tři nejdůležitější věci v životě, bez kterých se neumíte obejít?
Rodina, zdraví a svoboda dělat si přesně to, co chci, kde chci a s kým chci. To je něco, co nebylo téměř nikdy možné a to je blahobyt, který si musíme uvědomovat a připomínat.
Jakou věc nebo zážitek by měl podle Vás každý vyzkoušet?
Jachting. Odpoutat se od břehu tak nějak startuje vnitřní procesy, ve kterých člověk otevírá vlastní pandořiny skříňky, přemýšlí nad věcmi, které mu na břehu unikají a zažívá to, co by na pevnině nikdy nemohl. Voda je úplně nový prostor.
( zdroj: https://incien.org/tym-2/ )